Neřekla bych že z toho vznikne básnička, prostě mám někdy takové nálady, že napíšů nějako větu, nebo slovo co mě napadne a potom to do sebe zamíchám, našla jsem něco už z dřívějška, co jsem psala ve škole, už ani nevím kdy to bylo, ale jak blížili prázdniny, měla jsem horší a horší náladu.
SEN
Je to jenom pouhý sen, který se ti zdá, sen ve kterém doufáš, že něco znamenáš. Pouhá vzpomínka, dotek nebo okamžik, který uděláš, zůstane ve tvém srdci a pak to uděláš. Jen ty se můžeš cítit dobře, jen ty se můžeš sám rozhodovat, dělat věci, které máš rád a nemusíš na nic čekat, nikdo ti nerozkazuje, nikdo ti neubližuje, nikdo ti nerve tvé srdce na kousky štěstí i smůly, ve svém snu stojíš před budoucností, která vede po dlouhé cestě, je různá, můžeš si vybrat, nakonec se ale všechny cesty zase spojí a ty nebudeš vědět kam jít, nebo kam se schovat, všichni na tebe ukazují, smějí se a nedovedou si ani představit co si tu prožil. Proto existují sny, kam můžeš utéct. Sen, který neznáš nebo nepamatuješ se může být něčím zajímavým, může se stát něco, co neočekáváš, nebo něco na co si zapomněl.
TY
Kam mám jít, koho se mám ptát, proč mě nikdo neslyší, jenom okolo mě proudí studený vzduch, který obývá můj dům. Po stěnách jsou stopy od krve a ty se díváš upřeně na své ruce, něco drží, je to těžké, mokré, ostré, ty nevíš co držíš, protože je všude tma a ty se bojíš, jsi sama v pokoji, tvoje slzy ti stékají po tváři a ty se divíš proč. Otevřeš dveře, jdou ztěžka, jako by se někdo o ně opýral, náhle se zastavíš a upustíš svůj nástroj na zem a před tebou se zjeví mrtvola jež je celá od krve a která ti ukazuje svým krvavým prstem na východ, kde na konci svítí modravé světélko.
Vezmeš si svůj nástroj a bloudíš mezi pokoji, u jednoho pokoje se snad zastavíš, aspon u jednoho otevřeš dveře, je prázdný, ale něco tam přece je, nevidíš to ale slyšíš, jako by to byly něčí hlasy, které dobře znáš, jako by ti napovídaly kudy se máš vydat, aby ses zachránila, tvé vědomí se k tobě vrátí a ty nebudeš se bát, nebo se snad bojíš smrti? Najednou se rozhlédneš kolem sebe a vidíš, že si v zimní zahradě, kolem tebe se pnou černé růže jenom v dálce je slyšet vytí vlků. Stojíš uprostřed hřbitova a . tvoje oči se zastaví u jednoho hrobu. Čteš svoje jméno, čteš svoje příjmení ale číslo úmrtí tam není, to je snad nějaké znamení či magie, která tě proklela ve svou duši, v hlavě máš vše pomotané na nic si nemůžeš vzpomenout, vidíš jenom černou oblohu ze které padáš a padáš jako pták, najednou tě někdo chytí za šálu a ty se otočíš, ale nikdo tam není, jen vyšlapaná cesta z trávy, hledáš ho, ale nenajdeš, můžeš ho zkusit hledat, můžeš se po něm ptát, ale on ti stále neodpoví, co když vůbec neexistuje, co když to byl jenom vítr, který si hrál s tvojí šálou. Lehneš si pod velký strom a sleduješ velký měsíc. Měsíc se na tebe usmívá a hraje ti ukolébavku na dobrou noc.
Černá noc, černý měsíc, černá hvězda, černý motýl, černá vzpomínka, černý pták, vyletěl výš a výš
Prosím dej mi odvahu říct jak tě mám rád