Láska....přátelství....ztráta...
Tento příběh, už má tady za sebou více kapitol, jenomže, co když tato kapitola je poslední.
Tyto řádky, se mi píšou velice špatně, ale chci vám říci, co mi napsal a co ke mě cítí.
Píšu mu pořád nic, a tak včera jsem se odvážila mu napsat vše jak se cítím.
Mezitím vám chci ještě napsat, co jsem mu napsala. Nejprve jsem mu chtěla psát nějakou zamilovanou sms, ale nenašla jsem právě takovou, která by se k němu hodila, tak jsem něco podobného napsala vlastními slovy.
Moje sms: 22:35 05.09.12
Ty víš že někdo na tebe myslí, ty víš, že někdo tě má rád, je to někdo co s tebou chce být. ale přesto má oaby, nezapomněl si na mě? říkáš mi pravdu?
Kdybys mi odpověděl ano, byla bych moc šťastná, kdyby ne, byla bych moc smutná, ale ty jsi neodpověděl vůbec a já jsem na tom hůř a to myslím vážně, musím na tebe myslet co den i noc, už pár dní jsem si pobrečela, bolí mě srdce, a nejhorší je, že skoro nic do sebe nedostanu - už znáš moji pravdu jak se cítím :(
Jeho sms: 23:05 05.09.12
Ahoj, v tomto je to z mé strany jinak, než si myslíš. Ve škole jsme spolu prakticky nemluvili a ja tě ani nemohl nijak poznat, netušil jsem, co ke mě cítíš a netuším to do teď a to proč? ¨Mluvíme spolu jen přes sms a o to je to horší, kvůli mě si nedělej starosti, teto vztah by dlouho nevydržel, což víš i sama. Teď je pro tebe důležitá maturita. Kvůli mě nebreč, za tve slzy ti nestojim. Nebudu ti lhát, to nemám za potřebí. A usměj se , protože úsměv je to, co dava přirozenou krásu. Ted ti přeji dobrou noc a sladké sny a hodně štěstí z přátelství Stano.

Když jsem si to dočetla, tak jsem si řekla co to pro mě znamená - jednoduše dal mi kopačky a chce být jenom kamarád, to ale neví, že to nesu ještě hůř, celou noc jsem oka nezavřela a pořád jsem musela brečet, já nechci na něj zapomenout, já nechci být jenom kamarád, já chci být něco víc, on ani neví, že jsem citlivá duše a takové věci mě strašně doujmou a hned se rozbrečím, nechci aby to takhle skončilo, copak mi nemůže dát ještě jednu šanci?
Ráno jsem málem propadla panice,a měla jsem jít chuť skočit z mostu. Ve škole jsem o tom diskutovala s mým kamarádem, ale on mi nic na to neřekl, a potom jsem už jenom poslouchala smutné písničky, držela v ruce papíroví kapesník a musela tiše plakat, tak aby to nebylo na mě moc vidět, další 2 hodiny jsme se koukali na film - (Norbit) - taková kravina - ze začátku, jsem se na to nekoukala, protože jsem byla celá od slz, ale potom jsem se taky trochu smála.
Teď mu asi nic nebudu psát, spíše až se uklidním a napíšu mu jestli si se mnou aspoň zatancuje na maturiťáku a třeba zajdem do kina. Chci se z tohoto zmatku dostat ven, ale jak to ještě dlouho potrvá?
Neznáte nějaký lék, na zlomené, bolavé srdce?