Zase jezdím na praxi do Ústí nad Orlicí, a tak vstávat ve čtyři je hrůza a potom zase se vrátit domů v pět, to zas není tak hrozný. Pohodlně se sednu na sedačku dám si sluchátka do uší zavřu oči a ponořím se do svého světa, kde mě nikdo neruší a já můžu snít, když jezdím v autobuse, jakoby by moje myšlenky zůstaly na svém místě, a nikam by neutíkali, jakobych měla ve své hlavě vše srovnané a dobře s hudbou se mi přemýšlí, do toho ještě koukám na krajinu s krásným sluncem, vždycky přemýšlím o budoucnosti a co bych měla udělat,jsem jak v jiném světě, zase ta moje fantazie, to je jako by ten autobus jezdil v čase a v různých místech a když tak ta cesta ubýhá vždycky si představuju jak vedle běží po trávě stádo koní, nebo pegasové, a hned se cítím líp.

třeba si pustím Bryana Adamsa jak z filmu Spirit