Ten poslední den co jsem ho viděla, na to nikdy nezapomenu, na jeho krásný úsměv a jeho tmavé hnědé oči.
Ahoj, to bylo,poslední slovo co jsem od něho slyšela a byl pryč, vždycky si na ten okamžik vzpomenu, když držím v ruce jednu takovou obyčejnou propisku, kterou držel v ruce a s kterou psal, tu náhodou našel a potom ji nechal na okně, ale já jsem si ji vzala , protože když ji držím, vždycky pocítím ten okamžik, kdy jsme se viděli. promiňte ale už kvůly slzám nevidím na písmena. loučím se....