Je to asi 3 roky co od nás odešel moc miloučký kocourek Yorick, strašně se mi po něm stýská, když od nás odešel, tak každý den pro mě byl divný, byla jsem každé ráno zvyklá jak mě v posteli probudí to šimrání vousků, drápků a mňoukání, jak si vždycky lehne na stůl, otírá se mi o tužky a hraje si se mnou. Takový byl náš kocourek.
Jenomže jak já mám ráda zvířátka, tak jsem měla potřebu se s někým pomazlit, vím mazlím se i se psem ale kočka je kočka, takže naštěstí u nás v ulici lidé mají kočky, takže, když jdu ze školy, tak se o mě nějaká ta kočka přitulý.
Máme i vedle sebe souseky, co si pořídili, moc milou kočičku, je celá černá se zelenýma očima, je milá, ráda si zobne něčeho co jí přinesu přes plot, jenomže je problém pes, našeho kocoura měl rád, ale jak odešel tak se vše změnilo, byl smutný a ted už jenom znašý zahrady všechny kočky vyhání a nemá je rád.
Takže si s kočičkou moc nepopovídám, problém je v tom, že není ani moc přítulná, trochu se bojí, ale já si myslím, že kdyby si trochu věřila, že by z ní byla fajn kočka, nijak jsem nepojmenovala, jenom jí říkám číčo :) nemo kočko.
Zde moje trochu stará fotka z léta
