Nevím myslela jsem že to zvládnu, nahodim krásný úsměv a depresea vše ostatní je u konce, ale probudila jsem se pustila within temptation a začala brečet a brečím pořád, jsem doma sama, tak si můžu dělat co chci a pořádně se vybrečet, proč jenom je ta hnusná vzdálenost mezi mnou a Standou, fakt jako, nejradši bych zase skončila v tom stavu se řezáním, poslouchání depresivních písniček, nechci to vzdát, třeba za ním nakonec pojedu ale jak jsem včera poslouchala mamku tak stim moc nesouhlasí, ale tak kurva jssem dospělá a můžu si dělat co chci ne, proč je ten život tak posranej, proč ne musím zamilovat do takového kluka, který je ode mě daleko 95 km to řikáte dálka kdyby to bylo 100 tak nic neřikám ale vy nejste jako já, já tyhle věci opravdu beru hodně špatně a taky špatně končí, ale musím mít pozitivní energii, dneska jdu jezdit, tak abych neměla autonehodu, v noci jsem ještě přemýšlela, takové nápady vždycky mám, co by se stalo, kdybych byla nemocnici, nebo kdybych umřela, měl by o mě Standa STRACH nebo bojí se o mě vůbec někdo když to tady tak píšu, mám takový pocit že bych zas chodila na EMO chat ale taková kráva už nejsem, hodně mi pomáhá když se vypíšu to mi dělá dobře