OBJALA JSEM SI SVŮJ STROM
Když jsem se přistěhovala, z paneláku do rodinného domku, teprve potom jsem více začala naslouchat přírodě, a věcem, kterým jsem nerozuměla ani nevěděla, že dokážu vidět, jakou jsou skřítkové (spíše jim říkám malé víly, které se schovávají v korunách stromů), světla energie, malé mihotající se častečky energie, andělé, auru.
Ale hlavně mě upoutaly stromy a o nich jsem se chtěla dozvědět něco víc. V předešlém článku je vše o stromech, jak snimi navázat kontakt.
Na světě je tolik stromů, mohla jsem si obejmout jakýkoliv strom, který se mi líbil a on mi mohl poslat svoji energii a já zas jemu, jenomže jsem měla problém, stalo se to, že když jsem zašla do lesa, žádný strom se mi nelíbil a nezdálo se mi že by mi nějaký strom chtěl poskytnout energii, možná si to vykládám špatně , možná jsem ještě nebyla dost připravená se setkat se stromem a učit se energii, kterou by mi poslal, zkusila jsem to, ale na první cítění se mi strašně zamotala hlava a cítila jsem jak všechna energie neplyne v klidu, musela jsem z lesa odejít.
Pořád jsem si představovala, jaký by to bylo, jak sedím u stromu a koukám nahoru do jeho koruny, opírala se o jeho kmen a cítila se s ním v bezpečí.
Jednoho dne, jako každý jiný, chodívám s pejskem na pole, kde je pár stromů, jabloně, třešně, břízy, šípková růže..a vždycky se tam cítím šťastně a útulně, jako malá jsem nad tím moc nepřemýšlela, neměla jsem rozum, ale jak jsem rostla, začala jsem si něco uvědomovat, až jednoho dne, jsem zase šla na pole a zastavila jsem se u jednoho stromu, byla to třešeň, která tam pořád stála a stojí.
Teprve v tom okamžiku, jsem si něco uvědomila, po všech těch letech, co jsem jí vídala, trhala jsem třešně, děkovala za tak výborné jídlo, sedla si někdy u ní, jsem ucítila, že mě má ráda a já ji, nic tak krásného jsem necítila, uklidňuje mě a hojí špatné vzpomínky, objala jsem jí a políbila a ona mě zase pohladila svými listy..:D.
Dočetla jsem se že pro svůj strom můžete darovat krystal, křišťál, já jsem tento kámen neměla tak jsem jí dala 2 ametysty jeden ke kořenům a druhý do koruny, mezi větve.
Skoro každý den chodívám, za ní, obejmu, políbím, ale když spěchám tak zamávám.
Nevím kolik jej jí let, ale říkám jí moje malá holčička, protože vypadá úžasně a já ji mám moc ráda.
Ona si mě už dávno vybrala, jenom já jsem na to nepřišla, ale já a ona k sobě prostě patříme.
A okolo sebe má skvělé stromy, břízy, javor, ostatně bych mohla objímat všechny stromy co tam jsou okolo ní, ale ona je jenom moje.
Foto - střešeń