close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

85. Sen. Dračí aréna

20. června 2014 v 11:36 | Kandee |  Deník snů
Dnešní sen, se mi opravdu, zas vyšperkoval do krásných detailů, do nástrah, neočekávání, strachu, lásky, napětí a vtipu. Celá kouzelná místa, ve kterých jsem se objevila, byla opravdu tak nepředstavitelně krásná a temná. To co se děje ve snech je něco krásného, škoda že se to nemůže stát opravdu i v reálu. No nebudu vás už napínat, jdeme psát.


Ve městě Kutná Hora, kde bydlí moji prarodiče, jsem ležela v pokoji na posteli se svým přítelem. Byla jsem moc ráda že je semnou, je mi sním moc dobře. Po krátké chvíli, jsme vstaly z postele a otevřeli jsme dveře. Objevily se před námi tmavé kořeny, které se pnuly po zdech a stropu a povrch byl jen samá ušlapaná hlína. Vydaly jsme se tou chodbou, na samém konci se blížilo mlhavé světlo, když jsme došli, přivítali nás moji spolužáci a hodně vysoký v plášti oblečený asi učitel. Všichni jsme se odebrali do další, větší místnosti, najednou ale jsem uslyšela strašný hluk, jakoby skřípot a křik a kopyta, mezi tím povykem, jsem slyšela, že někdo vzal za zlatou dřevěnou kliku a vypustil démony z podsvětí, kteří nás mají zabít. Strašně jsem se bála, co s námi bude, ale učitel nám všem dal příslušné zbraně a brnění. Hluk a křik se přibližoval a já jsem viděla žluté oči, velké zakroucené červené rohy a zjizvenou rudou tvář. Začali jsme bojovat, všichni se v té mlze rozutekli a já jsem zůstala sama. Po chvíli, kdy všichni moji kamarádi byly vyčerpaní, vstoupila do brány velká žena, měla dlouhé hnědé vlasy, modré korálovité oči, krásné tyrkysově-ametystové šaty a vyzvala démony, aby odešli zpět, odkud se vydaly. Démoni poslechli, ale pár mých přátel odvlekly někam si pryč. Svázáni v řetězech na půl mrtví. Učitel nám představil tu velkou ženu. Ta silná žena, byla vele-kněžna, která má za úkol chránit. Otevřela nám svým kouzlem jinou bránu a mi jsme museli odejít skrz ní a vydat se na cestu. Nikde jsem však neviděla mého přítele Filipa.
(všichni jsme pokračovali na cestu, která byla zaplavena korunami stromů….)




Z nenadání jsem se s Filipem objevila v nějakém supermarketu, koupili jsme si citronové minerálky a jako že už vycházíme z obchodu, ale nemohli jsme se dostat k autu, protože před námi se objevila povodeň, všichni mí spolužáci se drželi větví stromů, tam jsme se také rychle chytli, jenomže se větev přetrhla a mi jsme se rozdělili. Byla jsem hodně vzadu a volala o pomoc. Najednou se ale voda začala ustupovat, a já na samém konci viděla, jak uprostřed vodního víru kdosi tančí, a jak tím tancem vysává vodu, nechtělo se mi tomu věřit, ale stál tam samotný král Michael Jackson. Byli jsme zachráněni.






Zase jsme se objevili v té chodbě mezi korunami stromů. Někdo z nenadání mi podal do ruky meč, takový zahnutý a zmizel, nechtěla jsem ho, ale musela jsem si ho vzít. Objevilo se před námi velké ozařující světlo, měla jsem trochu rozmazaný zrak a tak, když jsem si promnula oči uviděla jsem zelené mechové malé kopečky, mnoho neznámých květin, písek a moře, stromy s liány a na nebi, různě barevné draky, a uprostřed toho všeho obrovskou arénu, rychle jsme si měli najít místo k sezení a pozorovat jak krotí draky, ale hlavně jakou jim dávají potravu, v aréně se otevřely dveře a tam dva démoni, v řetězech za sebou táhnou nějaké bezvládné tělo, v tom mě kdosi chytil za ruku a já jsem měla v očích slzy, protože tam ležel můj spolužák, museli jsme vytrpět jak mu drak rve kusy těla na kousky a jak krvácí. Ostatní lidé jásali, mezi nimi, byly hobiti, trpaslíci a spousta dalších. Všimla jsem si že mě někdo pozoruje, když jsem otočila hlavou, byl to nějaký starý stařík, přisedl si ke mně a řekl nám, že jestli ostatním chceme pomoci musíme s nimi bojovat, navrhla jsem že požádáme Bradavice na pomoc, ale mé sebevědomí říkalo, podívej se na bránu je otevřená, otočila jsem se a tam v poutech učitel a vele-kněžka, viděla jsem ten smutný pohled, rvalo mi to srdce.
Musím se nějak vytratit, utíkala jsem mezi kamenné sloupy, v tom mě někdo vzal za rukáv a odtáhl do jedné koruny stromu, která byla zakryta dlouhými červenými závěsy, uprostřed místnosti, stál dřevěný stůl s lavicemi, na kterých sedělo pár mých přátel a hlavně můj přítel, byla jsem radostí bez sebe. Na stole ležela mapa celého světa a Filip rozkresloval, odkať zaútočíme a jak to vše uděláme.

konec

Škoda že to nepokračuje, chtěla bych vědět, jestli ostatní spolužáky zachráníme, tak i učitele a velekněžnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama